Mezi Zelenou bránou a ulicí Stągiewna překračuje silnice řeku Motławu. Dnes most umožňuje přechod z Hlavního města na Ostrov sýpek, ale na starých fotografiích jsou zde vidět také koleje, vedení a zvednuté části vozovky. Každý z těchto detailů připomíná jiný způsob využívání tohoto přístavního města.
Nejprve tu byl most Kogi
O tomto přechodu se zmiňuje již v roce 1357. Jeho dřívější název, Kogův most, jej spojoval se sousední bránou a světem středověké námořní plavby. Most umožňoval přístup do skladové části přístavu a zároveň křižoval cestu plavidlům plujícím po řece.
V 16. století byl most přestavěn podle návrhu Dirca Danilsa. Objevil se název Zielony Most (Zelený most), který byl později přenesen i na bránu. Jeho původ se někdy vysvětluje nazelenalým kamenem nebo nánosem na pilířích, ale Gedanopedia uvádí jako pravděpodobnější vysvětlení barvu nátěru pokrývajícího dřevěné prvky.

Když měla přednost loď
Pohyblivá část mostu umožňovala průchod plavidlům, jejichž výška znemožňovala proplout pod uzavřeným mostním polem. Na starých vyobrazeních lze vidět konstrukci s vysokými sloupy. Lana a protizávaží, která jimi procházela, usnadňovala zvedání mostu.
Pro pěší to znamenalo přerušení cesty. Pro posádky lodí – možnost dostat se hlouběji do přístavu. Zvednutá pole nejlépe ukazují, jak se dvě důležité trasy, pozemní a vodní, musely dělit o jedno místo. Archivní fotografie zachycuje právě takový okamžik čekání.

Ocel, tramvaje a nové mechanismy
V roce 1883 vznikla ocelová konstrukce na cihlových pilířích, kterou vyrobila firma Beuchelt ze Zielené Hory. Další velká modernizace proběhla v roce 1928. Most dostal nové zvedací zařízení a technická řešení musela zohlednit také vedení tramvajové sítě.
Na pohlednicích tedy stojí za to hledat nejen lodě. Koleje, sloupy a uspořádání kabelů pomáhají pochopit funkci mostu jako součásti městské dopravy. Dnešní klidná procházka se odehrává na místě, které kdysi vyžadovalo koordinaci několika druhů dopravy.
Poválečný most pro nové město
Po válečných škodách byl most znovu uveden do provozu v roce 1948. Zachoval si podobu zvedacího mostu, avšak jeho mechanismus zůstal nefunkční. Tramvaje tudy přestaly jezdit v roce 1959 a rekonstrukce v roce 1993 upevnila podobu mostu jako pevného přechodu pro pěší.
Historii mostu lze nejlépe sledovat ze dvou úhlů pohledu: z jeho úrovně a z vody. Shora je vidět spojení města s Ostrovem sýpek, z řeky pak pilíře a průchod. O sousední reprezentativní budově si můžete přečíst v příspěvku Zelená brána.
