Z Dlouhého nábřeží je na druhé straně Motlavy vidět místo, které po staletí sloužilo především práci. U nábřeží kotvily lodě s nákladem a za nimi se tyčily řady skladů. Ostrov Spichrzów byl zázemím přístavu a jedním z nejdůležitějších míst v obchodním Gdaňsku.
Sýpky starší než ostrov
Název výstižně popisuje dřívější funkci této oblasti, skrývá však malé překvapení: sýpky zde existovaly ještě před vznikem ostrova. Teprve prokopání Nové Motlavy v roce 1576 oddělilo tento areál od východního břehu. Na západní straně zůstalo původní koryto řeky, obrácené směrem k Hlavnímu městu.
V 16. století zde již stály stovky skladů. Do nich se dostávalo především obilí dopravované po řece z vnitrozemí Polské republiky, ale také chmel, len, konopí, med a další zboží. Řeka spojovala výrobce s přístavem, odkud se náklad mohl dále přepravovat po moři.

Mosty zvedané na noc
Nashromážděné zásoby měly velkou hodnotu, a proto byly ostrovy pečlivě střeženy. Na noc se zvedaly mosty, čímž se omezoval přístup do skladů. K ochraně přispívali také psi, kteří byli po setmění vypouštěni. Nábřeží, které bylo přes den plné lidí a nákladu, se večer stávalo uzavřeným a hlídaným prostorem.
Krádeže nebyly jedinou hrozbou. Zboží i budovy ničily požáry a povodně. PrůvodceGalar po Gdaňsku“ připomíná velkou povodeň z roku 1540 a požár, který v roce 1516 zapálili členové Matternovy bandy. Skladování přístavních zásob proto vyžadovalo jak efektivní organizaci, tak neustálou ochranu.

Každý sýpka měla své jméno
Bílý oř, Červený lev, Noemova archa, Woli Łeb nebo Mrtvá lebka — dřívější názvy sýpek dokážou překvapit více než názvy ulic. Pomáhaly rozlišovat jednotlivé budovy v husté skladové zástavbě. Po staletí se jich používaly stovky.
Díky těmto názvům přestává být historie obchodu pouze příběhem o množství obilí a počtu lodí. Jednotlivé sklady získávají vlastní identitu a bývalý přístav si lze snáze představit jako konkrétní místo, kam lidé každý den nacházeli cestu ke svému skladu.

Od skladů k nové části města
V 19. století doplnila vodní dopravu železnice, čímž se zvýšily možnosti obsluhy skladů. Archivní fotografie z prvních desetiletí 20. století ukazují, že ostrov si stále zachovával svůj přístavní charakter. Katastrofou se stal rok 1945, kdy byla značná část zástavby zničena.
Poválečná obnova a následné investice postupně změnily funkci tohoto místa. Dnešní ostrov již nepředstavuje obraz rozsáhlých ruin, jak jej znají starší průvodce. Historické sýpky a moderní zástavba tvoří další vrstvu jeho dějin.

Nejzřetelnější zůstává vztah ostrova k vodě. Při pohledu na něj z řeky Motlavy lze sledovat průběh nábřeží a porovnat dnešní panorama s dávnými fotografiemi. Právě ze strany řeky je nejlépe vidět, proč právě na tomto místě vznikaly sklady.
